Bílá volavka

Přeloženo z originálu A White heron od Sarah Orne Jewettové.

Jednoho červnového večera byly lesy už plné stínů a přestože bylo právě před osmou hodinou, jasný západ se jemně třpitil mezi kmeny stromů. Malá holčička řídila domů svoji krávu, lenivé, laxní a svým chováním provokující stvoření které měla ale právě kvůli tomu ráda. Odcházely od posledních zbytků světla hluboko do lesů, ale jejich nohy už znaly cestu, takže nezáleželo jestli ji jejich oči vidí a nebo ne.

Ztěží byla přez léto noc kdy stará kráva čekala u ohrady pastviny; místo toho její největší potěšení bylo ukrýt se daleko mezi brusinkovými keři a přestože nosila hlasitý zvonec, zjistila že nezvoní, když někdo stojí perfektně bez hnutí. Takže ji musela Sylvie lovit dokud ji nenašla a volat Kravko ! Kravko ! na které nikdy neodpovědělo Bůů, dokud její dětská trpělivost úlně nedošla. Když by stvoření bylo nedávalo tolik a tak dobrého mléka, jistě by s ním jeho majitelé neměli tolik trpělivosti. Kromě toho, Sylvie měla spoustu času ale málo možností jak ho strávit. Někdy v příjemném počasí bylo útěchou dívat se na kraví žerty jako na inteligentní pokus o hru na schovávanou a protože dítě nemělo jiné spoluhráče, dopřávala si tuto zábavu jako příjemné potěšení. Ačkoliv tento hon byl tak dlouhý že zvíře samotné projevovalo neobvyklé signály své polohy, Sylvie se jenom smála když dopadla Slečnu Bučivou v bažině a popoháněla ji laskavě k domovu větvičkou z březového listí. Stará kráva nebyla nakloněna k ještě delšímu putování, dokonce se otočila správným směrem a vykročila po cestě dobrou rychlostí. Byla už docela připravená k dojení a zřídka se zastavovala k rozhlížení. Sylvie přemýšlela co řekne její babička když jsou tak pozdě. Byla to už docela doba když vyšla z domu o půl šesté, ale všichni věděli jak obtížné je zkrátit tuhle záležitost. Slečna Tilleyová sama pronásledovala rohaté trápení po příliš mnoho letních večerů než aby kohokoliv jiného obviňovala z bloumání a byla při čekání jenom vděčná že má teď Sylviinu tak cennou pomoc. Dobrá žena podezírala že se Sylvie čas od času zdržela sama; nikdo nebylo dítě která by se občas nezatoulalo venku co byl stvořen svět ! Každý říkal že to to byla dobrá změna pro malou služku která se pokoušela růst osm let v zalidněném továrním městě, ale, alespoň pro Sylvii samu to bylo jako by nikdy nebyla vůbec naživu předtím než přišla žít na farmu. Myslela často s hloupým soucitem na zbýdačené pelargonie které patřily sousedovi z města.

Pokračování příště ..